Dvacatero vzkazů rodičům od jejich dětí

     

Nerozmazlujte mě.

Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu.

 

Nebojte se být přísní a pevní.

Mám to raději- cítím se bezpečněji.

 

Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky.

Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.

 

Nedělejte ze mě menšího než  jsem.

Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako velký.

 

Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.

Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.

 

Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy.

Nabourává mi to můj smysl pro hodnoty.

 

Nechraňte mě před všemi následky mého jednání.

Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.

 

Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám.

Dokážu se s nimi vyrovnat.

 

Nesekýrujte mě!

Musel bych se bránit tím, že budu hluchý a budu dělat mrtvého brouka.

 

Nedávejte ukvapené sliby.

Pamatuji se, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.


Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky vyjádřit tak, jak bych chtěl.

Nejsem proto někdy zcela přesný a není mi rozumět.

 

Nepokoušejte nadměrně moji poctivost.

Dostanu strach a pak lžu.

 

Nebuďte nedůslední.

To mě úplně mate.

 

Neříkejte mi, že mě nemáte rádi.

I když někdy dělám příšerné věci.

 

Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti.

Pro mě jsou hrozivé skutečnosti a hodně pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět.

 

Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.

Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.

 

Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit.

Po upřímné omluvě je můj vztah k vám ještě vřelejší.

 

Nezapomeňte, jak rychle dospívám.

Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale snažte se, prosím.

 

Nezapomeňte, že nemohu vyrůst bez spousty lásky a laskavého porozumění.

Ale to vám nemusím říkat, že ne?

 

S láskou vaše děti